Vítejte na stránkách milovníků koní

Jako dítě jsem toužila po koni. Od čtyř let jsem jezdila na koně, kam mě maminka zavezla, nebo nasměrovala na kole. Vždy po příjezdu mě celou vyslékla za dveřmi a všechno aj s gumáčkama hodila do pračky a mě do vany, ale já byla šťastné dítě. Rodiče mne v mém koníčku podporovali a jak to bylo možné jsem se věnovala koním každý den. Prošla jsem několik jezdeckých klubů, ve kterých všichni jak víme jezdí jen někdo a většinou děti nechávají jednou za čas krokovat koně, dostala jsem se do stájí v různých koutech ČR a dostala se i k westernovým koním na ranči El Paso kde koníci stojí víc jak můj dům i s pozemky. Ale všechny zkušenosti, které jsem získala byly vesměs dobré. Odjezdila jsem pár desítek koní a nebojím se sednout na jakéhokoliv koníka.

Konečně v devátenácti letech, jsem se rozhodla koně si koupit. Uznala jsem že mám dostatek zkušeností. Koupila jsem si kobylku jménem Brett které bylo devět let. Byla to astmatická kobylka, která mi dávala pěkně najevo jak je naštvaná že jsem jí odvezla od kamarádů z Ústí nad Orlicí. Kopala, kousala, při jízdě to otočila do suchého smrkového lesíka a prodírala se se snahou mě sundat ze sedla. Víčka, ruce, vše do krve. Po dvou měsících jsem si říkala že na to nemám, že jí snad vrátím. Po posledním úprku před minipotúčkem jsem si sedla na pařez, Brettynku na otěžích a dvě hodiny jsem jí vysvětlovala proč jsem si jí koupila a že o ní budu pečovat jak nejlépe budu umět.

Brettynka mi začala dělat radost. Přestávala lapat po dechu a začínala mě vnímat jak partnerku v jízdě. Koupila jsme jí všechny možné čaje na kašel a průdušky, všechny možné vitamíny, lněné semínko, máčela jsem jí seno, stříkala do nosu Ventolin, Berotec a všechno co mi kdo poradil a na co všechno jsme si vzpoměla že to kdysi koníkům pomohlo.

Nakonec Brettynka se mnou vyjela druhé místo na 51km v Mistrovství Evropy a její největší úspěch se mnou byl na 74km v Kozlově a s juniorkou ve Warce na 120km!

Tento rok (2008) se stala maminkou krásného hřebečka Belle Savage který se narodil 21.6.2008 a všichni bydlíme konečně ve svém, kde mají koně dostatek místa na pohyb, trávy a společnost milých sousedů. Porod proběhl naprosto bez problémů a první co Belik viděl byl štěkající Césarek se kterým jsou nerozluční dovádějící kamarádi. Jeden skáče na druhého a při vyjíždce si jeden druhého hlídají.

Od září 2008 ke mě začaly chodit děcka na koně a už se rozvíjíme správným směrem....jedeme EKOFARMU...

A proto aby nebyli sami a děcka měly na čem jezdit, jsem koupila další tři koníky....koukněte dál na stránky